Období první republiky 1918 – 1938

První republika

28. října 1918 se začala psát nová kapitola české státnosti. V kontextu výsledků první světové války, především pak vnitřního rozkladu a vojenské porážky Rakousko-uherské monarchie, vznikla ve střední Evropě řada samostatných nástupnických států. Existenci společného státu Čechů a Slováků v průběhu války připravovali a propagovali představitelé zahraničního odboje v čele s Tomášem Garrigue Masarykem, doma pak o jeho praktickou realizaci usilovala řada politiků a veřejných představitelů, nejprve v rámci domácí rezistence, později zcela otevřeně.

Samostatný stát První republika,  byl vyhlášen v Praze a vztahoval se na české země, o dva dny později se připojila slovenská reprezentace. Z hlediska historické perspektivy bylo spojení Čechů a Slováků v podstatě novinkou, neboť do té doby patřil každý národ do jiné části bývalého soustátí, Češi do Předlitavska, Slováci byli součástí Uher. Novinkou bylo i to, že stát se stal demokratickou republikou. Prvním prezidentem byl v polovině listopadu 1918 zvolen Tomáš G. Masaryk.

Prvním vládním orgánem nového státu – Československa – byl Národní výbor, který původně vznikl jako reprezentativní orgán domácí politiky již v roce 1916. V průběhu let 1917-18 dospěly postupně české politické strany, jediné autoritativní organizace, které národ v této době měl, k přesvědčení, že s rakouskou vládou již nemá cenu dále jednat, že je třeba budoucnost hledat mimo dosavadní rámec monarchie.