Nová policejní hodina

Nová policejní hodina.

Dle nařízení pražského policejního ředitelství musejí býti, dneškem počínaje, veškeré místnosti zábavné, divadla, kina atd., hostince, kavárny zavřeny v 10. hodin večer. Překročení tohoto nařízení bude energicky stíháno. Zákaz vydán s ohledem na nezbytnost šetření se světlem elektrickým, jakož i proto, že dnešní doba má a musí být dobou práce, dobou šetrnosti.
Mohou-li velcí, bohatí národové šetřit, mohou-li Pařížané, odedávna na veselý noční život zvyklí, chodit spát v 10 hod, musíme tak tím více činit my, národ chudý, pracně si zachraňujíce to, co po rakousko-vídeňském hospodářství zbylo. Tedy dříve na lůžko a ráno dříve z lůžka.

Nová policejní hodina. – Prvorepublikový zpravodaj
Národní listy, 11. 2. 1919

Vila Valentových v seriálu První republika

První republika

První republika a vila Valentových.

Krásnou,  novorenesanční vilu ze seriálu  První republika prý v pražském Podolí nenajdeme. Museli bychom do Kutné Hory, tam bychom seriálovou vilu našli. Ano, vila ze seriálu Prní republika stojí v Kutné Hoře. A tam se také točí , ale jen exteriéry, kdo vchází, kdo vychází, kdo přijel, dění na zahradě, apod.

Natáčení v „interiérech vily“ je pak realizováno v atelilierech v Praze. A je veřejným tajemstvím, že ani herci neví jak opravdové interiéry vily vypadají., znají totiž jen ty atelierové.

Vznik První republiky

První republika – Československo

Vznik samostatného Československa

První republika byla státním útvarem, který vznikl roku 1918 na troskách Rakouska-Uherska a byla založena díky aktivitě předních českých politiků v čele s budoucím prezidentem Masarykem. Skončila s obsazením Sudet v roce 1938 po nuceném akceptování výsledků Mnichovské dohody, které podepsal prezident Beneš.
Československo vyhlásila pražská národní rada 28. října 1918. První republika získala pevné hranice až roku 1920 Československou konstitucí a Masaryk se stal prvním prezidentem. Předcházely tomu územní spory především ohledně hranice s Maďarskem, poté spor s Polskem o Těšínsko a se sovětským Ruskem o Podkarpatskou Rus. Všechny situace vyřešila československá armáda. První republika patřila ve 20. letech k 10 průmyslově nejsilnějším zemím na světě. Především v českých zemích se nacházelo průmyslové jádro, zatímco na Slovensku převažovalo zemědělství, stejně jako v Podkarpatské Rusy.
Politická situace první republiky, v novém Československu se postupně ustálila a ve vládě byla po téměř celou dobu první republiky zakotvena tzv. velká pětka (koalice pěti velkých stran). Původně byli ve vládě pouze čechoslováci, ale roku 1926 se do ní mohli dostat i němci, jako členové velmi významné minority. Maďarská menšina se však do vlády nedostala nikdy. Prezident Masaryk byl volen opakovaně až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval a nahradil ho prezident Beneš.
Beneš byl předtím dlouholetým ministrem zahraničí a celá zahraniční politika první republiky tak ležela na jeho bedrech. Beneš se snažil vytvořit systém aliancí, který by zajistil existenci Československa i v tváří tvář většímu agresorovi. Roku 1921 uzavřel tzv. Malou Dohodu s Rumunskem a Jugoslávií, která měla za účel bránit habsburskému návratu a maďarské rozpínavosti. Pokoušel se rovněž naleznout cestu k Británii a Francii, což se mu podařilo jen částečně a roku 1924 uzavřel dohodu s Francií. Ale dohoda v Locarnu roku 1925 znamenala mocné posílení Německa v rámci spojených národů a toto spojení s France s první republiky zkomplikovala. V době sílícího nacismu a po nástupu Hitlera k moci v Německu se Beneš pokusil hledat pomoc i v Sovětském Svazu, vůči kterému byl předtím velmi rezervovaný. Roku 1935 byla uzavřena dohoda, že v případě pomoci od Francie pomůže i stalinské Rusko. V momentě nejvyšší nouze však všechny naděje vkládané do západních demokratických mocností selhaly a Beneš byl donucen k podpisu ponižující Mnichovské dohody, která v podstatě celistvé Československo rozparcelovala. S německým záborem Sudet na sklonku září 1939 končí éra první republiky a začíná krátké období republiky druhé, které je ukončeno brzkým vznikem protektorátu Čech a Morava.
Období první republiky je bytostně spjato s osobou prezidenta Masaryka, který je v obecném povědomí dosti idealizován (a někdy dokonce i právem) a tak tato gloriola částečně dopadá i na sledované období. Je však třeba dodat, že přes nesporná pozitiva a velké úspěchy tu byla celá řada problémů, jejichž společným jmenovatelem problematika menšin (maďarská, německá, rómská, ruská a židovská), která přerostla v reálnou příčinu destability v první republice a která vyvrcholila radikalizací nejpočetnější německé menšiny. Poměrně nesmlouvavá státní politika vůči zastoupení menšin ve správních a vládních funkcích tento problém jen eskalovala. Kombinace těchto vnitřních příčin s vnějším agresorem (Hitlerovské Německo) a nezájmem mocností (Francie, Anglie, Sovětské Rusko) vedla ke konci první republiky.

Rakousko Uhersko

Končí Rakousko Uhersko.

Poslední císař Rakousko Uherska

Nový císař Karel I. (1916-1918), byl o mnoho schopnějším politikem a panovníkem nežli jeho prastrýc a symbol starého Rakousko-Uherska František Josef I. Bohužel však osud dějin nedal tomuto nadějnému vladaři čas a prostor pro realizaci svých plánů a restaurování celé monarchie. Karel I. byl vzdělaný, rozvážný a oblíbený v Rakousku, Uhrách i Čechách. V prosinci r. 1916 se nechal společně se svou manželkou Zitou Burbon-Parmskou korunovat na uherského krále (jako Karel IV.) a královnu v chrámu sv. Matyáše v Budapešti. Více korunovací již bohužel nestihl. Během první světové války jenž se rozpoutala r. 1914 po zavraždění následníka rakouského trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´ Este v Sarajevu, se snažil uzavřít rychlé příměří prostřednictvím bratrů své choti, princů z francouzského rodu Burbon-Parma, leč bezúspěšně. Přesto se nevzdával a dělal vše pro zrovnoprávnění všech národů v zemi a udržení mocnářství. Rakousko Uherska. Jeho snahy však byly podkopávány nacionalisty v různých částech monarchie. Zejména pak v Čechách T. G. Masarykem a E. Benešem, v Horních Uhrách pakMilanem Rastislavem Štefánikem. Osobnostmi vzdělanými a uznávanými, však zaslepenými svým nacionalismem, často nechápající historickou kontinuitu a samotný smysl dějin. Lidmi jako „husitský“ Masaryk, jenž si později budoval stejný kult osobnosti a stavěl se do stejné autoritativní pozice, která mu tolik vadila například u Františka Josefa I. Jak se později ukázalo, Palackého předzvěst, že pokud padne Rakousko Uhersko, Češi se poté neubrání silnějším okolním sousedům, především Německu a Rusku, se stala skutečností. Východiskem a z dnešního pohledu i jediným slibným řešením do budoucna bylo prosazení tzv. belvedérské politiky, tedy federalizace celé monarchie, kterou Karel I. také připravil a nakonec vyhlásil. V Horních Uhrách se slovenským nejvýraznějším představitelem tohoto trendu stal novinář Milan Hodža. Ukázalo se, že po brestlitevském míru s Ruskem nastala Masarykovi i Štefánkovi kritická chvíle. Dohodové mocnosti byly ochotné jednat s Rakouskem-Uherskem o míru separátně na Německu. A mír by nacionalistům v jednotlivých zemích monarchie nepřišel vhod, neboť jim v současné době ještě nezaručoval rozdělení  monarchie. Zachránily je až úspěchy především československých legií v Rusku, Sixtova aféra a změna postoje Itálie vůči rozbití Karlova císařství (Italové dlouhou dobu nebyli nakloněni rozbytí rakouské monarchie a myšlence vzniku nových států). Na konci roku 1918 přišla kapitulace Rakouska-Uherska i Německa. V červnu 1919 byla podepsána versailleská mírová smlouva s Německem a 10. 9. 1919 saintgermainská mírová smlouva s Rakouskem. Císař a král Karel I. nikdy neabdikoval, ale 23. 11. 1918 se dočasně (leč navždy) vzdal uherského trůnu.

Španělská chřipka

Španělská chřipka r. 1918.

V březnu 1918 se mezi mladými vojáky z USA objevil zvláštní virus chřipky a během jejich cesty do Evropy vyvolal mnoho úmrtí. Byl vysoce nakažlivý a na podzim 1918 se začal rychle šířit po celé Evropě. Mezi americkými vojáky se tehdy říkalo, že zabíjí rychleji a spolehlivěji než to kdy dokázaly německé kulomety.

Začíná Španělská chřipka.

Vše začalo pravděpodobně v březnu 1918 ve vojenském táboře Funston v americkém Kansasu. Tamní kuchař přišel na marodku s typickými příznaky – teplota, bolest v krku, bolest hlavy a svalů. Během dvou dnů onemocní stejnými příznaky 522 lidí, znichž už mnozí trpí těžkým zápalem plic. Podobně jsou na tom i ostatní vojenské základny na východním pobřeží. Během jediného týdne je chřipka hlášena ze všech amerických států. Oproti klasické chřipce napadá nikoli staré a oslabené jedince, ale jsou jimi ochromeni naopak zdraví mladí lidé a bohužel také těhotné ženy.

Válka však i přesto pokračovala a američtí vojáci se vyloďovali v různých koutech světa. A mezi nimi připlouvají často už velmi těžce nemocní právě touto nemocí. Během tří měsíců tak zaplavuje  chřipka Itálii, Velkou Británii, Španělsko, Čínu a Japonsko. V hustě natěsnaných vojenských základnách se nákaza velmi lehce rozšiřuje a většina vojáků upadá do horečnaté nemoci a mnozí umírají na postupující zápal plic.

V letech 1918-1919 se tak na Evropském kontinentě objevila jedna z největších pandémíí (epidemie postihující všechny vrstvy obyvatelstva a přesahující hrance státu) chřipky, známá pod názvem „španělská chřipka„. V jednotlivých zemích Evropy postihla 15-50% populace a zhruba 1% z nakažených zabila. Nejčastější bezprostřední příčinnou smrti byl zápal plic (chřipková pneumotonie).

Ono 1% zdánlivě není mnoho, ovšem vzhledem k množství napadených byly ztráty na životech děsivé – lze je jen velmi obtížně vyčíslit, ale odhady nejčastěji mluví o 20-40 miliónech mrtvých, což je několikanásobně více něž zemřelo na všech bojištích první světové války v průběhu čtyř let (udává se, že v letech 1914-1918 zemřelo 8 milionů vojáků a 20 milionů jich bylo zraněno).

Původ španělské chřipky.

Původ španělské chřipky je dosud obestřen tajemstvím. Hovoří se o ní jako o španělské, ale název zde nesouvisí s zemí původu – „španělská“ se jí říká proto, že v této zemi měla údajně nejničivější následky a vyžádala si tu nejvíce životů.

Původem španělské chřipky byl vysoce infekční „virus A“, který běžně napadá vepře. Krátce po jejím zmizení se věřilo, že šlo přímý důsledek poválečné bídy (podvýživa a nedostatek vitamínů), ale tuto teorii vyvrací fakt, že stejně težce postihla i země, které se války nezúčastnily, nebo jí byli postiženy jen relativně málo. Největší úmrtnost byla ve skutečnosti zaznamenána mezi mladistvými a zdravými dospělými.

Rozšíření španělské chřipky.

Skutečnou příčinou byla pravděpodobně masová migrace – přesuny velkého počtu vojáků za hranice kontinentů – neboť Bristká i Francouzská armáda povolávaly v průběhu světové války na Západní frontu posily i ze svých kolonií, včetně domorodých vojáků z Afriky a Indie. Mezi Američany bylo naopak mnoho příslušníků námořní pěchoty, kteří krátce před tím sloužily v Číně.

V Americe se na chvíli španělská chřipka utišila, aby se v srpnu vrátila mnohem silnější a osudovější. Nejdříve se objevuje v Bostonu, v rušném mezhinárodním přístavu, kudy proudí množství cestujících a vojáků z celého světa. To ji pomohlo v rozšíření do dalších oblastí celého světa i po smotných Spojených státech. Řádí v jižní Africe, na Sibiři, dokonce i na odlehlém souostroví Samoa. V mnoha velkých městech je nakaženo přes polovinu obyvatel. Jsou proto uzavírány školy, úřady, obchody … všude najdete přecpané špitály, márnice přeplněné nebožtíky, hromadné hroby a v domácnotech žijí nemocní spolu s mrtvými a umírajícími. Obraz podobný středověkým morovým epidemiím.

Každý pokus zastavit rozšiřování epidemie chřipky ztroskotává. Lidé nosí gázové masky, v některých městech i povinně. Telefonní sluchátka se pravidelně otírají alkoholem, zdroje vod se každou hodinu sterilizují paprsky horského slunce, někde je i úředně zakázáno přátelské podávání rukou, kašlání či plyvání na ulicích. Lékaři se uchylují k metodám lidového léčitelství. Aplikují se teplé nebo studené zábaly, zázvorový a skořicový čaj, léky proti bolesti a aspirin. Lidé se přiklánějí k pověrám a dávají si trhat zuby i mandle, vkládají si do oděvů kousky síry či vdechují kouř ze dřeva. Žádné úpčinnější prostřdky nikdo nabdnout neuměl.

Tuto teorii nepřímo potvrzuje skutečnost, že místem kde podle dosavadních zkušeností nejčastěji začínají stopy chřipkových pandémií je Dálný východ, kde spolu v těsném sousedství žijí lidé, prasata a kachny. Nebezpečné změny chřipkového viru jsou totiž spojené s vzájemným ovlivňováním ptačích a lidských chřipkových virů, které však kvůly obtížné přenosnosti na člověka potřebují i určitý mezičlánek, jakým může být napríklad právě vepř domácí. V jeho organizmu pak dochází k nebezpečným mutacím ptačích a lidských virů. Další podobnou oblastí jsou některé části Afriky.