Archiv pro rubriku: První republika

Vznik a doba první republiky.

Realita První republiky

TV seriál První republika

Zdá se, že seriál První republika, který mohou diváci ČT1 sledovat od 17. ledna tohoto roku, se ohýbá pod krutou palbou kritiky i pamětníků. Fakta jsou prý totiž naprosto přitažená za vlasy a zkreslená.

Ústřední linka příběhu, který se točí kolem podnikatelské rodiny Valentových v období od začátku První republiky až do roku 1945, absolutně neodpovídá tehdejší realitě předválečného Československa.

Pravda První republiky

Pro diváky veřejnoprávní televize, kteří čekali „historický“ seriál, je to tedy doslova podvod. Reálie slavné meziválečné éry jsou tu totiž pouhou kulisou, na jejímž pozadí se odehrává příběh jako vystřižený z nekonečné ságy Dallas. Všichni účastníci řeší jen to, s kým budou spát, koho si vezmou, jak přijdou k penězům, jak se někomu pomstí nebo jak se zabaví. Chybět nesmí samozřejmě ani tajemné vraždy a duchové…

A všichni si přitom žijí jako v bavlnce. Fakt, že po první světové válce sužovala Prahu bída, seriál rozhodně nezobrazuje.

Diskuze na stránkách seriálu také dokládají nemalé rozhořčení diváků, kteří se podivují zvláště nad některými scénami a nedotaženými souvislostmi.

Historik Ivan Šedivý se v rozhovoru pro týdeník Týden rozhořčil především nad „historickou“ scénou, která se odehrála hned v prvním díle. Filmaři se tu snažili emotivně vylíčit zákopovou válku ve francouzském Terronu, kde si v říjnu roku 1918 vzájemně ustřelovali hlavy němečtí vojáci a českoslovenští legionáři. Jenže produkce nejspíš chtěla ušetřit a nepoškodit dobové uniformy herců, takže nebožáci sice měli skučet a umírat, ale jejich mundúry zůstaly po celou dobu dokonale nažehlené a čisté.

Na seriálové zápletky rodu Valentových, které se spíš než historická sága jeví jako monotónní spletenec vztahů z červené knihovny, je tedy třeba pohlížet s dost velkým nadhledem.

Nová policejní hodina

Nová policejní hodina.

Dle nařízení pražského policejního ředitelství musejí býti, dneškem počínaje, veškeré místnosti zábavné, divadla, kina atd., hostince, kavárny zavřeny v 10. hodin večer. Překročení tohoto nařízení bude energicky stíháno. Zákaz vydán s ohledem na nezbytnost šetření se světlem elektrickým, jakož i proto, že dnešní doba má a musí být dobou práce, dobou šetrnosti.
Mohou-li velcí, bohatí národové šetřit, mohou-li Pařížané, odedávna na veselý noční život zvyklí, chodit spát v 10 hod, musíme tak tím více činit my, národ chudý, pracně si zachraňujíce to, co po rakousko-vídeňském hospodářství zbylo. Tedy dříve na lůžko a ráno dříve z lůžka.

Nová policejní hodina. – Prvorepublikový zpravodaj
Národní listy, 11. 2. 1919

Vznik První republiky

První republika – Československo

Vznik samostatného Československa

První republika byla státním útvarem, který vznikl roku 1918 na troskách Rakouska-Uherska a byla založena díky aktivitě předních českých politiků v čele s budoucím prezidentem Masarykem. Skončila s obsazením Sudet v roce 1938 po nuceném akceptování výsledků Mnichovské dohody, které podepsal prezident Beneš.
Československo vyhlásila pražská národní rada 28. října 1918. První republika získala pevné hranice až roku 1920 Československou konstitucí a Masaryk se stal prvním prezidentem. Předcházely tomu územní spory především ohledně hranice s Maďarskem, poté spor s Polskem o Těšínsko a se sovětským Ruskem o Podkarpatskou Rus. Všechny situace vyřešila československá armáda. První republika patřila ve 20. letech k 10 průmyslově nejsilnějším zemím na světě. Především v českých zemích se nacházelo průmyslové jádro, zatímco na Slovensku převažovalo zemědělství, stejně jako v Podkarpatské Rusy.
Politická situace první republiky, v novém Československu se postupně ustálila a ve vládě byla po téměř celou dobu první republiky zakotvena tzv. velká pětka (koalice pěti velkých stran). Původně byli ve vládě pouze čechoslováci, ale roku 1926 se do ní mohli dostat i němci, jako členové velmi významné minority. Maďarská menšina se však do vlády nedostala nikdy. Prezident Masaryk byl volen opakovaně až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval a nahradil ho prezident Beneš.
Beneš byl předtím dlouholetým ministrem zahraničí a celá zahraniční politika první republiky tak ležela na jeho bedrech. Beneš se snažil vytvořit systém aliancí, který by zajistil existenci Československa i v tváří tvář většímu agresorovi. Roku 1921 uzavřel tzv. Malou Dohodu s Rumunskem a Jugoslávií, která měla za účel bránit habsburskému návratu a maďarské rozpínavosti. Pokoušel se rovněž naleznout cestu k Británii a Francii, což se mu podařilo jen částečně a roku 1924 uzavřel dohodu s Francií. Ale dohoda v Locarnu roku 1925 znamenala mocné posílení Německa v rámci spojených národů a toto spojení s France s první republiky zkomplikovala. V době sílícího nacismu a po nástupu Hitlera k moci v Německu se Beneš pokusil hledat pomoc i v Sovětském Svazu, vůči kterému byl předtím velmi rezervovaný. Roku 1935 byla uzavřena dohoda, že v případě pomoci od Francie pomůže i stalinské Rusko. V momentě nejvyšší nouze však všechny naděje vkládané do západních demokratických mocností selhaly a Beneš byl donucen k podpisu ponižující Mnichovské dohody, která v podstatě celistvé Československo rozparcelovala. S německým záborem Sudet na sklonku září 1939 končí éra první republiky a začíná krátké období republiky druhé, které je ukončeno brzkým vznikem protektorátu Čech a Morava.
Období první republiky je bytostně spjato s osobou prezidenta Masaryka, který je v obecném povědomí dosti idealizován (a někdy dokonce i právem) a tak tato gloriola částečně dopadá i na sledované období. Je však třeba dodat, že přes nesporná pozitiva a velké úspěchy tu byla celá řada problémů, jejichž společným jmenovatelem problematika menšin (maďarská, německá, rómská, ruská a židovská), která přerostla v reálnou příčinu destability v první republice a která vyvrcholila radikalizací nejpočetnější německé menšiny. Poměrně nesmlouvavá státní politika vůči zastoupení menšin ve správních a vládních funkcích tento problém jen eskalovala. Kombinace těchto vnitřních příčin s vnějším agresorem (Hitlerovské Německo) a nezájmem mocností (Francie, Anglie, Sovětské Rusko) vedla ke konci první republiky.

Období první republiky 1918 – 1938

První republika

28. října 1918 se začala psát nová kapitola české státnosti. V kontextu výsledků první světové války, především pak vnitřního rozkladu a vojenské porážky Rakousko-uherské monarchie, vznikla ve střední Evropě řada samostatných nástupnických států. Existenci společného státu Čechů a Slováků v průběhu války připravovali a propagovali představitelé zahraničního odboje v čele s Tomášem Garrigue Masarykem, doma pak o jeho praktickou realizaci usilovala řada politiků a veřejných představitelů, nejprve v rámci domácí rezistence, později zcela otevřeně.

Samostatný stát První republika,  byl vyhlášen v Praze a vztahoval se na české země, o dva dny později se připojila slovenská reprezentace. Z hlediska historické perspektivy bylo spojení Čechů a Slováků v podstatě novinkou, neboť do té doby patřil každý národ do jiné části bývalého soustátí, Češi do Předlitavska, Slováci byli součástí Uher. Novinkou bylo i to, že stát se stal demokratickou republikou. Prvním prezidentem byl v polovině listopadu 1918 zvolen Tomáš G. Masaryk.

Prvním vládním orgánem nového státu – Československa – byl Národní výbor, který původně vznikl jako reprezentativní orgán domácí politiky již v roce 1916. V průběhu let 1917-18 dospěly postupně české politické strany, jediné autoritativní organizace, které národ v této době měl, k přesvědčení, že s rakouskou vládou již nemá cenu dále jednat, že je třeba budoucnost hledat mimo dosavadní rámec monarchie.