Archiv pro rubriku: Rakousko Uhersko

Rakousko-Uhersko a jeho rozpad.

Rakousko Uhersko

Končí Rakousko Uhersko.

Poslední císař Rakousko Uherska

Nový císař Karel I. (1916-1918), byl o mnoho schopnějším politikem a panovníkem nežli jeho prastrýc a symbol starého Rakousko-Uherska František Josef I. Bohužel však osud dějin nedal tomuto nadějnému vladaři čas a prostor pro realizaci svých plánů a restaurování celé monarchie. Karel I. byl vzdělaný, rozvážný a oblíbený v Rakousku, Uhrách i Čechách. V prosinci r. 1916 se nechal společně se svou manželkou Zitou Burbon-Parmskou korunovat na uherského krále (jako Karel IV.) a královnu v chrámu sv. Matyáše v Budapešti. Více korunovací již bohužel nestihl. Během první světové války jenž se rozpoutala r. 1914 po zavraždění následníka rakouského trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´ Este v Sarajevu, se snažil uzavřít rychlé příměří prostřednictvím bratrů své choti, princů z francouzského rodu Burbon-Parma, leč bezúspěšně. Přesto se nevzdával a dělal vše pro zrovnoprávnění všech národů v zemi a udržení mocnářství. Rakousko Uherska. Jeho snahy však byly podkopávány nacionalisty v různých částech monarchie. Zejména pak v Čechách T. G. Masarykem a E. Benešem, v Horních Uhrách pakMilanem Rastislavem Štefánikem. Osobnostmi vzdělanými a uznávanými, však zaslepenými svým nacionalismem, často nechápající historickou kontinuitu a samotný smysl dějin. Lidmi jako „husitský“ Masaryk, jenž si později budoval stejný kult osobnosti a stavěl se do stejné autoritativní pozice, která mu tolik vadila například u Františka Josefa I. Jak se později ukázalo, Palackého předzvěst, že pokud padne Rakousko Uhersko, Češi se poté neubrání silnějším okolním sousedům, především Německu a Rusku, se stala skutečností. Východiskem a z dnešního pohledu i jediným slibným řešením do budoucna bylo prosazení tzv. belvedérské politiky, tedy federalizace celé monarchie, kterou Karel I. také připravil a nakonec vyhlásil. V Horních Uhrách se slovenským nejvýraznějším představitelem tohoto trendu stal novinář Milan Hodža. Ukázalo se, že po brestlitevském míru s Ruskem nastala Masarykovi i Štefánkovi kritická chvíle. Dohodové mocnosti byly ochotné jednat s Rakouskem-Uherskem o míru separátně na Německu. A mír by nacionalistům v jednotlivých zemích monarchie nepřišel vhod, neboť jim v současné době ještě nezaručoval rozdělení  monarchie. Zachránily je až úspěchy především československých legií v Rusku, Sixtova aféra a změna postoje Itálie vůči rozbití Karlova císařství (Italové dlouhou dobu nebyli nakloněni rozbytí rakouské monarchie a myšlence vzniku nových států). Na konci roku 1918 přišla kapitulace Rakouska-Uherska i Německa. V červnu 1919 byla podepsána versailleská mírová smlouva s Německem a 10. 9. 1919 saintgermainská mírová smlouva s Rakouskem. Císař a král Karel I. nikdy neabdikoval, ale 23. 11. 1918 se dočasně (leč navždy) vzdal uherského trůnu.